Adoptuj Marii

Příběh Marie

Jmenuju se Marie. Vystudovala jsem Vyšší zdravotnickou školu a pracovala jako zubní laborantka. Dařilo se mi, pronajala jsem si byt v centru a hodně cestovala. Když jsem s Petrem chodila půl roku, sestěhovali jsme se do společného bytu. Vdávala jsem se z lásky, snila jsem o rodině a přehlížela občasné žárlivé výstupy svého muže. Když se mi narodila Maruška, byla jsem dokonale šťastná. Nechtěla jsem vidět, že manžel víc pije a o dceru se příliš nezajímá. Každodenní křik a nadávky jsem považovala za své selhání. Když jsem čekala Honzíka, poprvé mě uhodil. Nic strašného, jen modřina na rameni. Strašně se omlouval, koupil Marušce nové kolo, jezdili spolu na hřiště každý víkend. Byli jsem zase šťastná rodina. Jenže jen na chvíli. Když se Honzík narodil, manžel začal zase pít a byl čím dál agresivnější. Vulgárně mi nadával. Přestal mi dávat peníze, moje mateřská nepokryla náklady na jídlo pro celou rodinu, musela jsem si půjčovat u sousedů. Nesměla jsem večer nikdy ven, vzal mi mobil a odhlásil z bytu internet. Přesvědčil mě, že jsem neschopná, neposlušná a zasloužím si trest.

Nebil mě pravidelně, ale často. Dvakrát mi zlomil ruku. Ruce se hojí rychle, duše pomalu. Ocitla jsem se v kruhu. Vše jsem se pokoušela snášet kvůli dětem, k nim se poté, co mě zbil, choval hezky. A taky jsem se strašně styděla. Jednou ale přišel domů opilejší, než obvykle, vyvlekl mě z ložnice na gauč a znásilnil. Marušku vylekaly zvuky a přiběhla vyděšená do obýváku. Když skončil se mnou, vrhl se na ni. Dokázala jsem ji chytit, doběhnout pro Hozníka do ložnice a utéct před dům. Byl tak opilý, že nás nedohonil.

Jmenuju se Marie. Bydlím s dětmi u kamarádky v jedné místnosti. Maruška se pořád ptá, kdy už půjdeme domů, kdy bude mít svůj pokojík. Honzík po nocích pláče. Manžel dál žije v bytě, nechal mě vzít si jen to nejnutnější. Budu podávat žádost o rozvod, čeká nás dlouhá cesta. Musím najít bezpečné a důstojné bydlení pro sebe a pro své děti. Místo, kde si dcera bude dělat úkoly, kde můj syn udělá první krok. Rozhodla jsem se požádat o tvou pomoc.

Nouze je blíž, než si myslíte. Podpořte program Bydlím, tedy jsem.

CHCI PODPOŘIT